Zdá se vám, že diplomacie k ničemu není. Ano pokud vedete obyčejný život a stýkáte se o běžnými lidmi, ale představte si, že najdete čísla na internetu na nejvyšší politiky nebo lidi kteří píšou knížky, youtubery na internetu je vše a připravíte se podle diplomatických zásad v knize Umíní diplomatického jednání (najdete knihovně) nebo Dale Carnegie případně rychleji nějaký články o tom na internetu a použijete to třeba na svého poslance nebo víš.
Za prvé souhlasit a odrazit se ze souhlasu pro vlastní myšlenky a záměry, Souhlas + vlastní stanovisko „přesně tak souhlasím s vámi , ale nešlo by to udělat takto“ . Hlavní úkol diplomata je nalézt významné lidi a při rozhoru s nimi bude jednak souhlasit a + přidá k tomu vlastní radu. Každý je velkorysí pokud sdílíme jeho názory. Uvedu příklad našli jsme si na internetu číslo na Andreje Babiše , zavoláme mu a pokusíme se mu poradit např. že superhrubá mzda je špatná , on ovšem odpoví že za to může Kalousek . Co uděláme budeme se s ním přít? Nikoli využijeme nejdůležitější diplomatické pravidlo a to že budeme souhlasit “přesně tak pane premiére, máte pravdu” + vlastní návrh nebo radu. Pozor ale abyste souhlas nevyužívali příliš často jinak soupeř nebo společník vaši taktiku prokoukne. Taktika „Souhlas + váš požadavek“ „přesně tak, vidím to stejně + ale“ má však výhodu , že se dá použít relativně častěji než se zdá, protože přidáváme svůj požadavek, takže se neopakujeme a není to jen hloupé přikyvování. Existují v historii spousty geniálních diplomatů, kteří vyhráli spory se svými protivníky (společníky) nebo nadřízenými díky této zásadě. Dám Vám jednu radu jak si nadělat nepřátele. Přete si s druhými o jejich pravdu 🙂). Je tu jedno „ale“ na holky toto pravidlo fungovat nemusí nebo může mít naopak negativní efekt . Dívky uvažují jinak než chlapy a někdy je lepší s nimi trochu nesouhlasit, chtějí slyšet váš názor a aby chlap rozhodoval z ně , ale u mužů především pak nadřízení je to skvělá příležitost jak vést diplomatický rozhovor.
Pokud se dostaneme do konfliktu nikdy to soupeřovi nevracejme ani nemlčme, ale je potřeba se diplomaticky bránit. Nejlepší je společníkovi podat kompliment “ty jsi tak milý” , “pořád říkáš něco hezkého” “ty jsi můj kamarád” . Nevýhoda je, že se nesmíme opakovat mějte to na paměti, takže každé pravidlo lze na jednoho člověka použít pouze jednou. Pokud jsem využil jednu diplomatickou zásadu a měla úspěch , po druhé fungovat už nemusí.
Další možností pokud společník projevuje zlost je mluvit o jeho emocích “Jsi naštvaný?” “Cítíš se ponechán ve štychu?” “Máš pocit že je to špatně“ … Pojmenování emocí funguje jako lék pro druhou stranu , tato metoda si našla i cestu do psychologie.
Jak vést správně diplomatický rozhovor? Spousta začínajících diplomatů si myslí, že je správné vedení rozhovoru je formou neustálé interpretace splov druhého , předkládají svoje rady a zkušenosti takže interpretují -předkládají své vlastní myšlenky a poznatky tomu druhému. Problém nastává, že druhý radu třeba slyšet nechtěl, ale mnohem více mu pomůže, když si ho pozorně vyslechnu s porozuměním jeho slov. Dělá se to tak, že po vyslechnutí zopakuji jinými slovy jeho sdělení a přidám pochvalu nebo povzbuzení. Vedle naslouchání můžu také pokládat doplňující otázky. Takže správné vedení rozhovoru není o předkládání vlastních rad a myšlenek, ale o naslouchání s porozuměním + pokládám otázky. Využívají toho i psychologové , ti vědí, že rozdávat rady není dobré . Druzí lidé nechtějí prostě slyšet nějaké rady a zajímají se o druhého méně než si myslíte. Můžeme si druhého nejprve vyslechnout a pokládat jim otázky a později až získáme v rozhovoru důvěru můžeme předkládat vlastní rady.
44. Kdo argumentuje na stížnost společníka, ten prohrává. Raději reagujte1) otázkou nebo 2) odpovězte stejnou větou co řekl partner + emoci. Např. „U konkurence bych měl vyšší plat.“ „Hmm. Takže u konkurence byste měl vyšší plat a máte ten pocit že byste mohl mít více u té firmy.“ Reakci na společníkův požadavek 1) otázkou nebo 2) stejnými slovy + emoce, diplomati těchto dvou stylů odpovědí velmi rádi využívají.
Jaké jsou shody? Diplomat nalezne shody, ale ignoruje neshody, najít vždy něco společného, to co nás rozděluje, ignoruje.
Chceme učit voliče základním manažerským dovednostem
Výtah z manažerských knih
Něco z vysoké diplomacie:
Diplomat, pokud se dostane do
konfliktu s nadřízeným anebo důležitým
partnerem a ten mu řekne nějaký
požadavek, diplomat odpoví (přesně
tak, vidím to stejně, no právě), následně
se snaží odrazit od souhlasu a ptá se (ale
jaké ohledy budete brát na mne.)
takže ještě jednou (souhlasit) „přesně tak,
ale jaké ohledy budete brát na mě“
Něco z nižší diplomacie: Pokud někdo útočí, je dobré nikdy nemlčet, ale diplomaticky se bránit. Možností je hned několik – 1. změnit téma otázkou, řeč zamluvit, to soupeře zmate 2. zeptat se, proč si to myslí, co si myslí, 3. krátká slůvka – „skutečně. Opravdu. To mě mrzí. Myslíš? No vida. Škoda. 4. a nejlepší obrana na závěr, když nás někdo slovně napadne: podat kompliment „milý a chápavý jsi, mám tě moc rád, pořád se snažíš říkat něco milého